Autobus tam a zpět: Barcelona od 229 Kč

Říká se, že Barcelona je matkou umělců, avšak Antoni Gaudí je otcem Barcelony. Není slavnějšího jména spjatého s Barcelonou než právě Gaudí. Tento katalánský architekt proslul zejména svou bohatou fantazií a oblibou ve čtverečcích a mozaikách. Jeho specifický rukopis je patrný téměř na každém rohu.  

Casa Batlló 
Rozepisovat se o všech stavbách, na kterých se Gaudí podílel, by zabralo několik desítek stran a hodiny a hodiny čtení. Proto zde vyberu jen ty, které mě osobně zaujaly. A začnu originálním domem Casa Batlló. Soukromě jsem si ho nazvala jako „škraboškový dům“. Casa Batlló je úchvatný dům, který je sice postaven na malém půdoryse, o to více svým vzhledem mezi ostatními domy vyniká. Třpytivá fasáda a vyčnívající obloukovitá okna z barevné mozaiky připomínají tvar škrabošek. Pokud byste si chtěli prohlédnou budovu i zevnitř, budete si muset připravit peněženku (vstupné pro dospělého stojí €18.5) a obrnit se trpělivostí. Fronty bývají bohužel dlouhé. Metrem jeďte na stanici Passeig de Grácia. 

Sagrada Família 
Přiznám se, že obecně chrámy a kostely nemusím. Dýchá z nich na mě jakási tajemná duchovní atmosféra, kterou raději vyměním za atmosféru muzea či galerie. Tento neogotický chrám ale při své návštěvě Barcelony nesmíte vynechat. Už jen pro jeho monumentálnost a fakt, že dosud nebyl dostaven, a to se staví přes 100 let! Je zcela určitě vrcholem Gaudího tvorby a představuje jedno z jeho nejvýznačnějších děl. Právem jde o nejnavštěvovanější památku v celém Španělsku, která je jedním ze skvostů UNESCO. Vstupné se liší podle toho, zda navštívíte pouze „spodek“ chrámu nebo se projedete výtahem až na vrchol věže. Základní vstupné stojí pro dospělou osobu €15. Určitě doporučuji pořídit vstupenky dopředu na webu. Důvod je jednoduchý – vyhnete se frontám. Také doporučuji naplánovat si návštěvu v jiný den než v neděli a ve státní svátky. V tyto dny se zde konají bohoslužby. Chrámy a kostely jsou sice pro turisty přístupné, ale není vhodné se místním věřícím motat kolem s foťákem kolem krku. Pokud si budete chtít chrám vyfotit v celé jeho výši a šíři, budete muset zavítat do nedalekého parku. Místo, kde se dá chrám v celé své kráse vyfotit nemůžete minout. Určitě tam potkáte davy stejně chtivých turistů. 

La Pedrera – Casa Milá 
La Pedrera nebo též Casa Milá podle původního majitele sídla. Byla to poslední světská stavba, které se Gaudí věnoval, všechny své síly pak věnoval už jen chrámu Sagrada Família. Soukromě jsem si tuto stavbu pojmenovala „dům jako skála“. Tam, kde to bylo možné, vyhnul se Gaudí přímým liniím. Na tomto domu je všechno zakřivené, hrbaté, vyhloubené. Opravdu svým vzhledem připomíná skálu, erodovanou větrem a mořem. Na střeše, kam si také při prohlídce domu můžete vylézt, jsou obloukovité komínky tvořené Gaudího typickou mozaikou. Názory se na tento objekt různí. Pro někoho je to romantický zámek, pro jiné strašidelný hrad. Atmosféru celé stavby navíc umocňuje fakt, že je v noci celý nasvícený. Je to opravdu nevšední zážitek. Pokud se půjdete na La Pedrera podívat, zamiřte do ulice Provença. Na stejné adrese se nachází i Casa Batlló. Doporučuji návštěvu jak ve dne, tak večer. 
 

Městský park Parc de la Ciutadella 
Rozsáhlý třicetihektarový městský park, Parc de la Ciutadella, se nachází na severovýchodním okraji Starého města Barcelony hned vedle nádraží Estació de França. Pokud byste se do parku vydali metrem, vystupte na zastávce Ciutadella Vila Olímpica. Vstupní brána parku vám otevře dveře do úplně jiného světa a ruch velkoměsta vás zde nemůže zastihnout. Nejenom turisti, ale i místní obyvatelé se zde pravidelně schází, posedávají v trávě, cvičí jógu a různé bojové sporty, hrají na kytary a prozpěvují si, slaví narozeniny nebo jen tak lenoší po těžkém dni v práci. Kromě nádherné přírody zde můžete obdivovat fontány, jezírka, povozit se na lodičkách, krmit kachny nebo si s kamarády uspořádat piknik. Ale pojďme vzít naši návštěvu parku pěkně od začátku. 

Pevnost namísto parku – něco málo z historie 
V místech, kde se dnes rozléhá park, dříve stávala citadela, pevnost, chránící město. Tu nechal postavit španělský král Filip V. roku 1715. Citadela měla poskytnout ochranu města a sloužila rovněž jako žalář pro neposlušné obyvatelstvo. Španělům ležela dlouho v žaludku a taky se jí snažili několikrát zbourat. A to se roku 1888 podařilo. Na místě citadely pak vznikl náramně veliký park. 

Cascada – obří fontána
Při své návštěvě rozhodně nesmíte vynechat obří fontánu, která se nachází v severovýchodním rohu parku. Je strašně veliká! Dvě obrovská schodiště lemující fontánu slouží jako přístup na malé pódium, které se nachází v centru památníku a nabízí pohled na plastiku Venuše, stojící na otevřené škebli a dvoupatrový bazének, který fontánu obklopuje. Lidé si často myslí, že toto monstrum, vévodící parku, nenavrhl nikdo jiný než samotný Gaudí. Není tomu tak! Jen na něm pomáhal pracovat ještě jako student v rámci povinné praxe na škole architektury. 

Zoo, muzeum i parlament 
Z Parc de la Ciutadella je to kousek k dalším jiným památkám – v jižní části parku najdeme barcelonskou zoo a geologické a zoologické muzeum. Kromě toho se v objektu parku nachází také Katalánský parlament. No, řekněte, málokterý parlament má kolem sebe tolik zeleně.


Na závěr procházka kolonádou 
Při východu z parku to vezměte na opačnou stranu směrem ke stanici metra Arc de Triomf, kde nesmíte minout vítězný oblouk. Vede k němu pěkná kolonáda, která pokračuje v duchu parku, tudíž v duchu zábavy, odpočinku a určitě neminete ani spoustu pouličních umělců. Občas je to zajímavá podívaná! 
Na procházku parkem si rozhodně vyčleňte celé odpoledne. Nezapomeňte si s sebou vzít deku, karty, knížku a něco na zobání, třeba kousky ovoce z místního Mercata. A pokud zapomenete, nevadí. V letních dnech zde chodí pouliční prodavači, kteří vodu či pivo prodávají nebo vám namíchají i letní míchaný drink. 

Kopec Monjüic rozprostírající se na jižní straně města patří ke klíčovým bodům, které byste při návštěvě Barcelony neměli vynechat. Odměnou vám budou překrásné výhledy na celé město. Ti, kteří se rozhodnou vyšlápnout si kopec po svých, čeká 213 metrů mírného stoupání. Cestou vám neuniknou rozsáhlé botanické zahrady bohaté na trsy cypřišů a jiných květin a tropických dřevin. Opět si s sebou nezapomeňte vzít deku, anebo si můžete jen tak lehnout do trávy. Odpočinek je zde dovolen! Pokud se vám nechce jít celou dobu pěšky, vystupte na zastávce metra Paral-lel a dále využijte zubačku, která vás doveze až do středu parku Parc de Monjüic. Na samotný vrcholek se může svést ještě lanovkou.

Na samotném vrcholu 
Lanovka končí u Castell de Montjuic. Tento hrad z 18. století má hodně temnou minulost, jelikož sloužil především jako politické vězení. Celá pevnost je obehnaná masivními zdmi, takže pokud měříte méně jak 150 cm, výhled na moře, přístav a doky si bohužel neužijete. 

Z hradu rovnou na pláž? Proč ne!
Pokud cestujete po Barceloně v létě, nezapomeňte si s sebou do batohu či kabelky zabalit také plavky a ručník! Nikdy totiž nevíte, kdy vás vaše cesty zavedou třeba na pláž. Z Parc de Monjüic vede ještě jedna lanovka „Port Cable Car“, která vás zaveze rovnou do přístavu. Je velice oblíbená (oběma směry), a tak počítejte s tím, že si na ní asi vystojíte frontu. Z přístavu už je to jen kousíček na písčitou pláž, která lemuje okraj Barcelony. 

Vamos a la playa
Výhodou pláží v Barceloně je to, že se od centra nachází opravdu kousek, takže pokud jste památkami znuděni nebo si potřebujete jen na chvilku oddechnout, není nic jednoduššího než zamířit právě tam. Pláže jsou plné barů a restaurací, které nabízí osvěžení v podobě letních drinků a občerstvení. Pohodu a klídek vám mohou narušit snad jen plážoví „obchodníci“, kteří poskytují nejrůznější služby – od masáží po tetování. Někdy je to dost otravné a nezbývá nic jiného než jejich nabídky a pokřikování po potencionálních zákaznících ignorovat. Až vás slunění a cachtání v Baleárském moři přestane bavit, vydejte se po pláži dál. Narazíte na celou řadu zajímavých staveb. Za zmínku stojí například Edifici Forum, zajímavý architektonický komplex, ve kterém se nachází přírodovědné muzeum, a jehož budova vypadá, jako by měla každou chvílí vzlétnout. 

Zaplujte do přístavu 
Pokud zamíříte do Barcelony, byl by hřích nevidět nejznámější přístav Port Vell. Nejlepší cesta k němu vede po proslulé La Ramba, takže až vás zmůžou nákupy na místní kolonádě a trzích, zamiřte rovnou sem. Pokud je hezky, není nic lepšího než si koupit zmrzlinu, sladké kousky ananasu a dobré pití a jen tak se někde v přístavu posadit a poslouchat šplouchání moře. 

Mercat de la Boqueria
Mercado, španělsky trh, je místo, které při své návštěvě Barcelony nesmíte vynechat. Nejznámější z nich je tržnice Mercat de la Boqueria, která se nachází přibližně v polovině proslulé ulice La Rambla. Při cestě sem vystupte na metru ve stanici Liceu nebo Catalunya. Otevírací doba je od pondělí do soboty od 8:00 do 20:30. Pozor! V neděli a ve státní svátky je tržnice zavřená. Pokud chcete koupit opravdu ty nejlepší a nejčerstvější suroviny, doporučuji, abyste trhy navštívili v ranních hodinách. Vyhnete se tím i náporu turistů – ve špičce dne zde není k hnutí. Večer zase sežene spoustu potravin se slevou, hlavně kousky ovoce a míchané saláty, které jsou určeny k rychlé spotřebě. 

Mercat Santa Caterina 
Méně turisticky známý trh, než je La Boqueria, přesto s původní atmosférou a spoustou čerstvého ovoce, zeleniny i ryb, je Mercat Santa Caterina. Najdete ho u výstupu metra stanice Jaume I. Pohodová tržnice, kde se v klidu projdete a pokecáte s prodavači, kteří jsou moc milí a ochotně vám odpoví na všechny vaše otázky. Pokud se před návštěvou trhu nenajíte a dostanete hlad je zde hned několik barů s velkým výběrem tapas. Nakoupit zde můžete i hotová jídla, která jsou běžná v restauracích. 

Co ochutnat 
Trhy vás doslova oslní svými rozmanitými barvami nejrůznějšího ovoce a zeleniny. Za mě bodovaly kousky ovoce v malé plastové krabičce, které jsem uzobávala za pochodu během nakupování v tržnici. Největším překvapením pro mě bylo, že ananas skutečně chutnal jako ananas! Tak sladké a dobré ovoce jsem nikde jinde nejedla. 
Lákat svou vůní vás budou také sýry a na řeznických prkénkách těžko odoláte nejrůznějším druhům uzenin. Dále tu natrefíte na různé druhy kandovaného ovoce, cukrovinky a ořechy. Milovníci ryb si také přijdou na své – budete si moci vybírat z nejrůznějších druhů mořských ryb, mořských jazyků, mečounů či garnátů. A pokud nechcete kupovat „zajíce v pytli“ nebojte se prodejce oslovit, jistě vám dá ze své nabídky produktů ochutnat, anebo rovnou zajděte do místních barů, kde vám ze surovin z tržnice uvaří vybrané jídlo. V těchto barech bývá totálně narváno, hlavně večer. Čekání na místo se ale rozhodně vyplatí! 

Vyzkoušejte tapas, fuet a další dobroty 
Typické nejen pro Barcelonu, ale pro celé Španělsko jsou tapas. Jsou to malé chuťovky a jednohubky, které se podávají jako předkrm nebo jen tak k zakousnutí k dobrému vínu. V Barceloně na každém rohu narazíte na tapas bar, který vám nabídne velkolepý výběr těchto chuťovek – kolečka klobásy, smažené kalamáry, krevety, masové kuličky, kousky sýra. Zajímavou zkušeností konzumace tapas pro mě byla „špejlová metoda“. Z baru si můžete vzít tolik tapas, kolik sníte, na stůl jen odkládáte špejle, které jsou v nich zapíchnuty a podle počtu špejlí na konci konzumace platíte útratu. Další španělská delikatesa, kterou si zamilují zejména maso žrouti, je fuet, sušené lehce kořeněné salámy nebo botifarra, druh klobásy připomínající českou tlačenku. Ke každému jídlu dostanete opečený kus pečiva zakapaný olivovým olejem. 

Paella 
K hlavnímu chodu si rozhodně objednejte typické španělské jídlo z rýže – Paellu. Tento pokrm pochází z města Valencie a mnoho lidí ho vnímá jako národní jídlo Španělska. Je podobný rizotu a existuje spousta receptů a úprav s různými ingrediencemi. Nesmí však chybět plody moře, zelenina a výrazné koření. Připravuje se na speciální nízké pánvi s uchy a v této pánvi je také často servírována. 

Barcelona – po stopách Antona Gaudí 
Říká se, že Barcelona je matkou umělců, avšak Antoni Gaudí je otcem Barcelony. Není slavnějšího jména spjatého s Barcelonou než právě Gaudí. Tento katalánský architekt proslul zejména svou bohatou fantazií a oblibou ve čtverečcích a mozaikách. Jeho specifický rukopis je patrný téměř na každém rohu.  

Casa Batlló 
Rozepisovat se o všech stavbách, na kterých se Gaudí podílel, by zabralo několik desítek stran a hodiny a hodiny čtení. Proto zde vyberu jen ty, které mě osobně zaujaly. A začnu originálním domem Casa Batlló. Soukromě jsem si ho nazvala jako „škraboškový dům“. Casa Batlló je úchvatný dům, který je sice postaven na malém půdoryse, o to více svým vzhledem mezi ostatními domy vyniká. Třpytivá fasáda a vyčnívající obloukovitá okna z barevné mozaiky připomínají tvar škrabošek. Pokud byste si chtěli prohlédnou budovu i zevnitř, budete si muset připravit peněženku (vstupné pro dospělého stojí €18.5) a obrnit se trpělivostí. Fronty bývají bohužel dlouhé. Metrem jeďte na stanici Passeig de Grácia. 

Sagrada Família 
Přiznám se, že obecně chrámy a kostely nemusím. Dýchá z nich na mě jakási tajemná duchovní atmosféra, kterou raději vyměním za atmosféru muzea či galerie. Tento neogotický chrám ale při své návštěvě Barcelony nesmíte vynechat. Už jen pro jeho monumentálnost a fakt, že dosud nebyl dostaven, a to se staví přes 100 let! Je zcela určitě vrcholem Gaudího tvorby a představuje jedno z jeho nejvýznačnějších děl. Právem jde o nejnavštěvovanější památku v celém Španělsku, která je jedním ze skvostů UNESCO. Vstupné se liší podle toho, zda navštívíte pouze „spodek“ chrámu nebo se projedete výtahem až na vrchol věže. Základní vstupné stojí pro dospělou osobu €15. Určitě doporučuji pořídit vstupenky dopředu na webu. Důvod je jednoduchý – vyhnete se frontám. Také doporučuji naplánovat si návštěvu v jiný den než v neděli a ve státní svátky. V tyto dny se zde konají bohoslužby. Chrámy a kostely jsou sice pro turisty přístupné, ale není vhodné se místním věřícím motat kolem s foťákem kolem krku. Pokud si budete chtít chrám vyfotit v celé jeho výši a šíři, budete muset zavítat do nedalekého parku. Místo, kde se dá chrám v celé své kráse vyfotit nemůžete minout. Určitě tam potkáte davy stejně chtivých turistů. 

La Pedrera – Casa Milá 
La Pedrera nebo též Casa Milá podle původního majitele sídla. Byla to poslední světská stavba, které se Gaudí věnoval, všechny své síly pak věnoval už jen chrámu Sagrada Família. Soukromě jsem si tuto stavbu pojmenovala „dům jako skála“. Tam, kde to bylo možné, vyhnul se Gaudí přímým liniím. Na tomto domu je všechno zakřivené, hrbaté, vyhloubené. Opravdu svým vzhledem připomíná skálu, erodovanou větrem a mořem. Na střeše, kam si také při prohlídce domu můžete vylézt, jsou obloukovité komínky tvořené Gaudího typickou mozaikou. Názory se na tento objekt různí. Pro někoho je to romantický zámek, pro jiné strašidelný hrad. Atmosféru celé stavby navíc umocňuje fakt, že je v noci celý nasvícený. Je to opravdu nevšední zážitek. Pokud se půjdete na La Pedrera podívat, zamiřte do ulice Provença. Na stejné adrese se nachází i Casa Batlló. Doporučuji návštěvu jak ve dne, tak večer.