Autobus tam a zpět: Katovice od 25 Kč

Katowice leží v jihozápadní části Polska. Jsou malebným městem plným zajímavých moderních i historických staveb. Ačkoliv je mnozí mají za průmyslové město (prosluli těžbou černého uhlí), v posledních letech sem začínají pronikat turisté toužící po poznání skrytých polských krás.

Katowice jsou nejen vcelku mladou metropolí Horního Slezska a rájem pro milovníky postindustriální architektury, ale především centrem Hornoslezské aglomerace, do které jsou zahrnuta další města – z těch největších Sosnowiec, Hlivice, Zabrze, Bytom, Ruda Šlaska, Tychy a Dabrowa Górnicza. 

Město zažilo svůj rozkvět na přelomu 19. a 20. století, což předznamenalo především jeho dnešní hlavně secesní a modernistické fasády, což se dá nakonec říci skoro o celém regionu. Ačkoliv velká část těchto fasád stále čeká na opravu, lze směle prohlásit, že se Hornoslezské aglomerace stává pomalu objevovaný turistický poklad. 

V Katowicích sídlí Národní symfonický orchestr Polského rozhlasu a známá Akademie múzických umění, která pravidelně hostí české studenty. V letech 1953-1956 bylo město přejmenováno na Stalinogród. 

Centrum Katovic není velké a dá se říct, že jde především o oblast kolem nového železničního nádraží začleněného do obchodního centra (2014). Nádraží ničím nepřipomíná to předešlé, které bylo označováno za nejbezpečnější v Polsku. Zrekonstruovaná je i krátká pěší zóna (Plac Szewczyka, ulice 3 Maja) a pomalu vzkvétá i několik bloků směrem na východ. Nedaleko najdete secesní budovu starého nádraží (1896-1906), která bohužel od roku 1972 neplní svůj účel. K dalším zajímavým budovám v centru patří nádherně zrestaurovaný pětihvězdičkový hotel Monopol, postavený v elektrickém stylu s motivy secese a novogotiky, nebo impozantní klasicistní bývalý Slezský sněm s kulatým sněmovním sálem z let 1926-1929 s 1300 okny a chodbami o délce 6 km – ten najdete jižně od železniční trati.   

Symbolem města není horník, ale tzv. Spodek. Jde o originální multifunkční halu ve tvaru létajícího talíře z roku 1971 – tato kulturní, výstavní a sportovní aréna v jednom je v noci navíc pěkně osvětlena. Nedaleký Památník slezských povstalců tvoří tři křídla symbolizující tři slezská povstání. Město také charakterizuje spousta lesů a parků. V parku Tadeusze Kosciuska se nachází jediná padáková věž v Polsku, vysoká 35 m, vybudovaná v roce 1937, K dalším patří Údolí tří rybníků s kempem a profesionální in-line dráhou anebo park Zadole s amfiteátrem, kde se každým rokem koná Svátek kvetoucích hlohů. V Katowicích se nachází Slezské muzeum, které sídlí v bývalé novogotické budově hotelu z roku 1898, dále Muzeum dějin Katowic a také Muzeum nejmenších knížek světa Zygmunta Szkocnego.       

Ze sakrálních památek můžete navštívit první zděný evangelický kostel z let 1856-1858, novogotický kostel Nejsvětější Panny Marie z roku 1870, arcidiecézní katedrálu Krista Krále a v Košciuszkově parku pak maličký dřevěný kostelík Archanděla Michaela z roku 1510, který sem byl spolu se zvonicí přenesen v roce 1938 z obce Syrynia. Židovskou kulturu připomíná hřbitov založený v roce 1868 v Kozíelské ulici. V Katowicích je k vidění mnoho technických památek, např. železniční tlakové věže vyrobené ze silikátových cihel, komplex továrny na zinek Huta Szoplenice, pocházející z let 1908-1912, a zpřístupněné bývalé doly. Jedním z nich je důl Wujek s památníkem a muzeem obětí z roku 1981. V bývalé šachtě Wilson byla v roce 2001 otevřena soukromá galerie současného umění – Galeria Szyb Wilson. Jihovýchodně od centra leží nedaleko sebe dvě unikátní dělnické kolonie, které čas od času poslouží jako dokonalé filmové kulisy – Giszowiec a Nikiszowiec. Giszowiec z let 1906-1910, určený pro 600 hornických rodin, je vlastně sídliště a zahrad v jednom. Nikiszowiec je také originální hornické sídliště, postavené v letech 1908-1915 a 1920-1924. Tvoří ho 9 třípodlažních uzavřených bloků pro 7000 obyvatel. Autentické je i to, že v úzkých uličkách s domy z červených cihel žijí lidé v podstatě pořád stejně jako před sto lety. Konají se zde hornické dny a jarmarky. 

Polská kuchyně nabízí jak jídla lehká, tak i kaloricky vydatná – vždy se podávají velké porce. Výborné jsou zejména polévky. základem jídelníčku jsou brambory, knedlíky a zelenina. Vzhledem k tomu, jak často se během staletí měnily polské hranice, nalezneme v místní kuchyni vlivy kuchyně ukrajinské, německé, litevské a ruské. 

Některá polská jsou známá i ve světě. Jsou to zejména pirohy (plněné taštičky, které mohou být sladké, slané nebo nakyslé, plní se nejrůznějšími nádivkami – zelí, houby, brambory, sýr), boršč (polévka z červené řepy , podle původní receptury má nakyslou chuť), polská klobása, různé masové pochoutky a jídla z kysaného zelí. Určitě musíte také ochutnat bigos – nejoblíbenější místní zimní pokrm. Jedná se o guláš z několika druhů mas, který se pomalu dusí s kysaným zelím, uzeninami a houbami. Důležitý je poměr masa a zelí – musí být zachován jedna ku jedné. Mezi klasické předkrmy patří především slaneček, ať již v oleji nebo nakládaný, ale vždy se spoustou cibule. Velmi oblíbená je v Polsku i šunka a pečená kachna na jablkách. 

Poláci milují sladkosti. Za vyzkoušení stojí místní elerki (rakvičky), napoleonky (moučník s vanilkovým krémem), sernik (cheesecake), szarlotka (jablečný koláč), makowiec (makový závin) a mazurek (moučník z piškotového těststa s marmeládou a ovocem).

Dříve nebývalo v Polsku zvykem stravovat se v Polsku v restauracích. Výběr byl vzhledem k neustálému nedostatku kvalitních potravin opravdu žalostný. To už však dávno neplatí. Zejména ve velkých městech vznikají nové a nové restaurace, reprezentující různé styly, nezmizely ani tradiční polské restaurace.