Autobus tam a zpět: Bilbao

Za posledních dvacet let se průmyslové Bilbao změnilo k nepoznání. Místní obyvatelé mu říkají Bocho (neboli dolík). Hnědé továrny jsou pryč a místo nich se tu v denním světle lesknou titanové desky Guggenheimova muzea. Čtyři autonomní oblasti se dotýkají horské bariéry oddělující Španělsko od Francie: Euskadi, Navarra, Aragonie a Katalánsko. Jižně od prvních tří leží La Rioja. Představují velmi rozdílné podoby španělského charakteru. Tato oblast nikdy nepřitahovala tolik turistů jako jiné části Španělska, ale její hlavní města dnes prožívají velký rozvoj. Na pobřeží leží moderní letovisko Donostia a rozvíjející se město Bilbo (Bilbao), které stále zažívá turistický boom díky muzeu Guggenheim. Ve vnitrozemí se nacházejí kláštery a pohoří regionů La Rioja, Navarra a Aragonie a přírodní rezervace v Pyrenejích. Zejména v Aragonii, kde Mauři vládli až do 12. století, najdete malá historická města se zdobnou mudéjarskou architekturou, vystavěná v otevřené zvlněné krajině.

Od otevření Muzea Guggenheim roku 1997 zažilo město Bilbo kulturní renesanci a následný příliv turistů. Téměř polovina populace Baskicka (1milion osob) žije v tomto městě, které je klíčové pro španělskou ekonomiku. Architekti Cesar Pelli, Calatrava, Isozaki Legorreta, Foster či Zaha Hadid tu všichni zanechali své stopy. V roce 1300 se město, které je umístěno ve splavném ústí řeky Río Ibaizabal, stalo střediskem exportu kastilského zboží. V současnosti představují bývalé loděnice a doky ve čtvrti Abandoibarra kulturní centrum zahrnující tříkilometrovou procházku kolem soch, proslulé muzeum Guggenheim, most pro pěší od Pedra Arrupeho a Calatravův most se skleněnou podlahou. Na druhé straně města znovu ožily klikaté uličky starého města kolem katedrály. Museo Vasco poskytuje informace o kultuře a ekonomice Baskicka. Pár kroků odtud leží živé náměstí Plaza Nueva, které je lemováno kavárnami a obchoy s jídlem. Labužníci by si neměli nechat ujít největší trh v Evropě Mercado de la Ribera (zavřeno v neděli a také v po-pá od dvou do pěti). Vedle mostu Puente del Arenal stojí majestátní divadlo Teatro Arriaga a přes řeku uvidíte zdobenou železniční stanici z roku 1902. Většinu starého města zabírá pěší zóna s mnoha bary tapas. Tato čtvrť je s Abandoibarrou propojena novou tramvajovou linkou vedoucí kolem řeky, vznosnou čtvrtí z 19. století a ulicí Gran Vía, na které sídlí zdejší finanční instituce a luxusní obchody. Na západě končí u městského parku Parque Dona Casilda de Iturriza v sousedství renovovaného Musea de Bellas Artes. Muzeum vystavuje majestátní obrazy od Zurbarána, Ribery, El Greca, van Dycka, Goyi, Gauguina, Chilida, Tapiese a Bacona, kteří jsou díky „Guggenheimovu efektu“ často přehlíženi. 

Bez ohledu na to, kolik fotografií jste této stavby viděli, představuje realita vždy vizuální šok. Zaoblené ocelové a titanové křivky vedle Puente de la Salve odrážejí kopce, oblohu a řeku protékající Bilbem v neustávající hře světla, která se vymyká veškeré logice. Díky mistrovskému dílu architekta Franka O.Gehryho se Bilbo nesmazatelně umístilo na světovou kulturní mapu a muzeum je jednou z ikon Španělska 20.století. Každý rok ho přichází obdivovat jeden milion návštěvníků. Jádrem Geryho návrhu je vzdušné atrium vysoké 50 metrů, kolem nějž je v propojených blocích z oceli, skla a vápence umístěno 19 galerií, posluchárna, restaurace a kanceláře. Průhledné výtahové šachty, zakřivené můstky, terasy a vnitřní balkóny umocňují vzrušující dojem z této budovy, která porušuje všechna pravidla a vhodně tak symbolizuje baskickou neohroženost. Celková plocha muzea je 24 000 metrů čtverečních a pouze necelou její polovinu zabírají výstavní síně na světě, která má ohromujících 130 metrů na délku. V ní je nyní vystaveno nejlepší dílo muzea, osm skulptur z válcovahané oceli popírající gravitaci od Richarda Serra. Vejděte do nich a obdivujte ohromující křivky z horního balkonu. 

Pincho (pintxo) -drobné občerstvení podobné našim chlebíčkům. Jejich variace jsou nekonečné. Například v oblíbens kavárně Iru~na je podávají s párátkem, které si odkládáte na tůl. při odchodu vám obsluha párátka spočítá a podle jejich počtu platíte. Pincho nejsou žádné mini jednohubky, stačí dvě tři a jste nasyceni. Sidra – mošt z jablek, který se pije k býčím kotletám. Točí se ze sudů do sklenic. Ochutnat můžete i nápoj Agua de Bilbao, což je voda z Bilbaa, tedy vlastně šampaňské nebo šumivé víno. Idiazabal – sýr z přírodního ovčího mléka, které se získává od speciálního druhu ovcí, jež se nazývají Lacha. Výborně se k němu hodí víno kalimotxo – to je něco mezi červeným vínem a sangriou, které se v Bilbau říká zurracapote.

Stejně jako v Madridu či Barceloně, i Bilbao je proslulé divokými rytmy flamenca. Nikdo neví zcela přesně, odkud přišlo, ale za svůj původ zřejmě vděčí celé řadě starobylých zdrojů. Součástí této směsi byly téměř jistě písně, jež do Španělska přinesli gitanos (Romové), a které byly provázené se středověkou muslimskou Andalusií. Podle některých historiků tvoří jeden ze zdrojů také byzantské kostelní zpěvy z vizigótských časů ještě před příchodem muslimů. Ať už přišlo flamenco odkudkoli, poprvé bylo zaznamenáno na přelomu 18. a 19. století. Všichni zpěváci flamenca touží po slávě, jaké se těšil Manuel Torre. Podle legend dokázal jeho zpěv dohnat posluchače k tomu, že si na sobě rvali oblečení a převraceli stoly.  Nyná flamenco zažívá jakýsi zlatý věk, ale část jeho přitažlivosti souvisí s novou generací umělců rozšiřujících jeho obzory.
Nejlepší festivaly flamenca ve Španělsku:
- Bienal de Flamenco – Sevilla září
- Festival Flamenco – Madrid (únor)
- Suma Flamenco – Madrid (květen)